Adéla Topolová
2024
105 × 90 cm
krajina
impresionistický
Nebe bylo hluboké modré, občas ho překřížily slabounké čárky drobných letadélek.
Dlouho jsem se prodírala lidmi a houštím podél Vltavy než jsem to „zapíchla“ právě tady. Stromy se tu nořily do té hluboké modré jámy. Vše se ve slunci třpytilo – bylo tu krásně, ale jen krátce. Slunce se posunulo jako po hodinovém ciferníku a stínohra větví změnila svou scénu.
Voda ztratila lesk, jámu přiklopily mraky, ve kterých se ztrácela bílá letadla.
Jen mé plátno se nezměnilo. Tady si letadélka mořem létají pořád.
