Tlačil mě čas, a vůbec se mi nedařilo vymanit se z labyrintů slunečního svitu.
Zklamaná, že brzké vstávání přineslo pouze "zkažené ovoce", jsem začala pomalu uklízet poházené štětce a utěrky.
Slunce už bylo výše zchladlé na nebi a já v tom zpozorovala zcela novou čerstvou inspiraci. A tak alespoň druhý obraz jsem s úspěchem dokončila, ale svědomí se stále vracelo k nedovycházejícímu slunci.
Budík na 4:20 ráno byl opět nastaven a mohlo se z vesela dokončit, co se včera začalo. Malovat obraz na vícekrát je složité, ale pro tentokrát se nakonec i ten zadařil a východ zachytil.
