Nikdy jsem nezažila tak děsivé malování. Byl zázrak, že jsem obraz vůbec začala natož dokončila. Už je to tak měsíc zpátky, ale ty mokré nohavice a boty s velkými jezery nezapomenu, a to ještě ke všemu stačil pouhý okamžik na špatném místě a celé mé mokré nohy byly rázem černé mraveništěm šplhajícím vzhůru.
Soustředit se po tomhle zážitku pro mě nebylo jednoduché, a i proto myslím, že výsledek působí tak zachmuřeně a poloprázdně.
Teď se učím, že občas musím poodstoupit od svých vysokých nároků na perfektní místa, neboť často riskuji. Oči se mi zaslepí ideálem a nevidím té krásy všudy.
*a také, že si mám dát pozor, kam šlapu!
