Vždy, když jsem doma a slyším bečení, začínám střádat velkolepé plány. Chovatelé ovcí zase přijeli poctít svojí přítomností.
Už brzičko raníčko jsem tam ty bílé obláčky otravovala. Obloha byla zatažená, a tak tam v chládku a stínku hezky pochrupovali a jen párkrát se zavrtěly. Za chvíli se ale mraky rozestoupily a ostré světlo rozsvítilo jejich vlnu do jasné teplé krémové barvy.
Moc mě zaujala shodná barevnost s břízou v pozadí, jediné, co tu scénu překrásně narušovalo - černá ovce rodiny, která ve světle křičela jasně červenou.
Ten obraz má pro mě neskutečnou hodnotu, připomíná mi, že procítěnou barevností bez přemalování, obtahování a bez zbytečných detailů lze dosáhnout krásné vzdušné atmosféry.
