Zátiší

Zátiší – svébytné téma malířství je staré jako lidstvo samo a vždy vyvolávalo zájem a pozornost malířů. Pro antické umění bylo zátiší velice oblíbeným tématem pro zobrazování nejrůznějších předmětů a symboliku vztahu mezi nimi.

Byl to žánr, na kterém mohl starověký mistr přímo demonstrovat míru svého iluzivního umění. V dobách antiky byla iluze třetího rozměru tou nejvyšší metou v malířství. Renesance tyto myšlenky ještě rozvinula a zazářila v době humanismu, přičemž svou dokonalost dovršila v období baroka. V barokní periodě došlo k nejvypjatějším výkonům v tomto více než oblíbeném žánru. V 19. století zájem o zátiší nepolevil a mnoho klasických malířů akademismu, romantiků a později novátorských impresionistů drželo toto téma na nejvyšším stupni malířské kvality. Do zvláštních výšin a poloh vynesli zátiší Braque a Picasso, a poskytli tak mnoho inspirací jak světovým, tak i českým moderním malířům. Zátiší je fenomén, který nás provází přes všechny epochy i způsoby myšlení, a bude tomu i nadále.

Na výstavě Zátiší ze sbírky byla představena díla českých umělců od 18. století po současnost. K vidění zde byla například díla Jana Kašpara Hirschely, Josefa Matěje Navrátila, Jana Slavíčka, Otakara Kubína, Ludvíka Kuby, Václava Špály, Václava Rabase, Josefa Lieslera, Emila Filly a Václava Hejny, která potvrzují velikost a krásu českého výtvarného umění.